V roce 1986 jsem chtěl přijít na to, proč vypadá písmeno dévanagarí AUM (čteme jako ÓM) právě tak, jak vypadá. Měl jsem dojem, že jeho podobu viděl nějaký dávný mudrc v některé ze svých meditací. Všechna písmena dévanagarí (abeceda v sanskrtu) respektive jejich vibrace odpovídají vibracím jednotlivých čaker (čakra = energetický vír v těle). Óm koresponduje s nejvyšší čakrou, která se jmenuje sahasrára. Snažil jsem se proto prostřednictvím zpívání a malování Óm naladit na tuto frekvenci a pochopit ztvárnění tohoto písmene. Asi po roce malování se mi podařilo přijít na symboliku Óm, ale u malování jsem ještě zůstal a používal jsem obrázky na zachycení vývojových struktur a stavů vědomí, neboť to bylo pro mne přehlednější než zapisování. Obrázky měly pro mne větší vypovídací schopnost, než dlouhý psaný text. Občas jsem něco ukázal přátelům a jejich reakce byla většinou taková, že chtěli, abych pro ně něco namaloval. Tak jsem se pomalu začal zabývat malováním, respektive kreslením, neboť se jedná o techniku suchého pastelu na velurový papír.

Při malování dochází ke změnám v naší mysli a mění se celková vibrace naší bytosti tím víc, čím nás dokáže námět víc strhnout, pohltit a inspirovat. Tato naše vibrace se odráží v tom, co vytváříme a vzniká tam pravděpodobně trvalý průchod v dané energetické rovině.

Pokud nám má malování sloužit jako cesta hledání a nalézání Nejvyšší reality nebo Kosmického vědomí, každý to nazývá jinak, tak časem přijdeme na to, že se začne přirozeně měnit náš přístup k životu a započne se prohlubovat úcta ke všemu stvořenému, k sobě samému a postupně se změní i naše životospráva.

Jan Hlaváček